close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2.kapitola

9. března 2014 v 12:30 | Lucca |  The Hunger games
Jsem zpět doma ve svém kraji. Stojím před svým domem a nasávám čerstvý vzduch vonící dřevem. Tuto vůňi miluji a vždycky budu. Vkráčím do našeho domku, který sice není moc velký, ale stačí nám. Místnosti jsou prázdné, až na kuchyni, tam sedí u stolu moje rodina. Otec, matka i Ethan se na mě koukají. Nadšeně si k nim chci sednout a všechny je obejmout a říct, jak moc je mám ráda, i když to nedávám často najevo. Chystám se omluvit mojí mámě, že jsem nikdy nebyla ''její holčička'', která by jí pomáhala s výběrem šatů na slavnosti a která by jí doma pomáhala. Chci obejmout svého tátu a říct mu, že k němu vzhlížím a že si přeji být jako on- silná. Svému bráchovi Ethanovi potřebuju poradit, jak se zalíbit holkám a jak správně obrousit dřevo, aby bylo hladké a on mohl vyrábět dárky pro své dívky. Tolik bych toho chtěla říct a otevírám pusu, když najednou všechno zmizí a já slyším pisklavý hlásek. To ne!
"No není to nádherné? Takové krásné šaty podobající se stromu ještě nikdo nenavrhl!" rozplývá se Maya nad svým výtvorem. Teprve teď si uvědomím, že jsem musela usnout na křesle. "Co ty zlato, co tomu řikáš?" podívá se na mně Maya, ale než stačím odpovědět, zkřiví se jí úsměv a zamračí se. "Ale to ne! Jolano, tvůj účes! Na tom křesle si měla počkat, než zatuhnou tvé nastříkané vlasy a né si dávat šlofíčka!" zlobí se a okamžitě volá svou pomocnici, aby mi vlasy znova upravila. "Jmenuju se Johanna a nemyslím si, že mi moje vlasy v aréně zachrání život." Říkám naštvaně a Maya se na mně vyděšeně podívá. Po chvíli ticha konečně promluví: "Zkrátka ti to musí slušet, aby ses líbila sponzorům..." říká nejistě a následně sundává moje šaty z figuríny a pokyne mi, abych se začala svlékat. Když se vidím oblečená a nalíčená v zrcadle, mám co dělat, abych Maye neublížila. Na šatech mám střídavě zelenou a hnědou barvu, která dohromady nevypadá vůbec lákavě a navíc to ani netvoří žádný obrazec. Podívám se na Mayu, která je ze svého výtvoru naprosto spokojená. Už nebudu plýtvat dechem, pomyslím si a pouze kývnu hlavou ve znamení toho, že se mi to líbí.
Přicházím ke kočárům,kde semám setkat s Chewem a Samuelem. Už nás netrpělivě vyhlížejí. Samuel na sobě má tmavě zelený oblek a místo rukávů má vytvořené kořeny stromů. Kapitolané zřejmě nemají ani páru o tom, jak vypadá zdravý normální strom. Když mně uvidí, oba dva se začnou smát. Teprve až když si všimnou mého vražedného výrazu, přestanou a Chew promlouvá: "No, takže, na prohlídce se snažte vypadat sebevědomě a mile, i když to bude vzhledem k vaší situaci těžké," podíval se na mne a usmál se. Nevěřím, že tenhle chlap nám dokáže pomoct přežít. Nastupujeme do kočárů, které se chvíli po tom rozjíždějí. Za mohutného potlesku vyrážíme v kočárech dlouhou uličkou k plácku pod balkónem prezidenta Snowa. Ze srdce prezidenta nenávidím, protože on by mohl vraždění zastavit . Ale ne, on je radši za mocného a schopného muže. Jenže spíš mi připadá, že chce všechny včetně sebe přesvědčit, že není jenom slabý senilní stařec. Projíždímě kolem burácejících lidí, kteří nám tleskají, házejí na nás květiny a povzbuzují nás. Takovou přetvářku jsem v životě neviděla. Za tři dny budou sedět nedočkavě u televizí a budou chtít naši krev a naše životy. Samuel mi nenápadně do ucha pošeptá, abych mávala, ale já ho jenom odbydu. Neudělám Snowovi tu radost tím, že se dobrovolně podvolím jeho zvrácenosti a zapojím se do jeho smrtící hry.
Když konečně ta přetvářka skončí a naše kočáry se zastaví, nasupeně vylézám z kočáru a odcházím. Slyším Samuela a Chewa, jak na mě volají, ale já je ignoruji a sama jdu k výtahu. U něj se zastavím. Přemýšlím, co by se stalo, kdybych se zabila. Svou smrtí bych Kapitolu zkazila tuto zvrácenou hru, změnila bych pravidla. Jenže to nedokážu. Vůle žít pořád převládá nad vztekem a opovržením. Samuel s Chewem se ke mně blíží a vypadají naštvaně, ale najednou mě oslovuje nějaká holka, myslím, že je to splátkyně z 1.kraje, Zlatka. "V těch šatech vypadáš vážně úchvatně. Skoro jsem si tě spletla s krmením pro prasata." Oči jí svítí a sebevědomě mi šeptá do ucha: "Zítra na výcviku uvidíme, jestli si tak odvážná, jak se chováš,ty nádhero. Myslíš si, že si drsná, když všema opovrhuješ. Myslíš si, že jsi vyjímečná a všechny nás porazíš. Ale ty nejsi drsná ani vyjímečná. Jsi nula. Aby taky ne, když pocházíš ze sedmičky... Těš se na peklo!"Zřejmě je na mě naštvaná, protože je pozornost zaměřená na mě. Nebo má strach z mé ostré povahy, kdo ví. V těle se mi vaří krev a chystám se tu pitomou nánu uhodit. V tom však přichází Chew, Samuel a ostatní, kteří se na mě zlobí. Nechápavě se na nás koukají. Zlatka si nakonec pohrdavě odfrkne a odchází. "Johanno, zbláznila ses? Nemůžeš si dělat co chceš! Uvědom si, že tady nejsi sama." křičí na mě Jamie, která se znenadání objevila. Nemám chuť se s ní hádat, vím, že by to stejně nic nezměnilo.

Cestou na naše patro všichni mlčíme, dokonce ani Jamie nic neříká. Musí být z letošní sklizně celá nadšená...Pokoje jsou nádherné, čisté a plné stylových doplňků. Hned se zavírám v pokoji a padám na měkkou postel. Okamžitě bych usla, kdyby mě ovšem nenapadl geniální nápad. V hrách se svýma schopnostma nemám šanci, nikdo mě nebude chtít jako spojence. Proto by se mi hodila jistá výhoda - splátci si o mě myslí, že jsem šílená vzpouřená holka z 7.kraje. Nebudou mi věřit a navíc Zlatka určitě přesvědčí všechny profíky, abych v aréně dostala co proto. Pokud by si ale mysleli, že jsem slabá, bezmocná a neumím se bránit, mohli by mě přestat brát jako hrozbu. Musím jim předvést show, na kterou nezapomenou. Je to má jediná naděje na přežití. Dlouho do noci přemýšlím, jak se budu chovat a co a jak mám udělat, aby si opravdu všichni mysleli, že nemám žádnou šanci. Pokud se můj plán zdaří, dokážu už cokoliv.
 

1.kapitola- oprava

25. února 2014 v 21:11 | Lucca |  Další trofej
Ahoj, opravila jsem si svoji ff, je tam vice informaci a pocitu. Snad se bude libit:)

"Johanno, vstávej! Musíš mi jít pomoct." volá na mě máma a já otráveně
vylézám z postele. Obyčejně bych matku prostě odbyla, otočila se na druhý
bok a spala dál. Jenže dnes to nejde. Je den Sklizně 71.hladových her a to
znamená, že se na příštích 24 hodin celý svět zblázní. Hladové hry mi připadají jako nejstupidnější nápad, co kdy mohl Kapitol vymyslet. Každej rok oplakává 23 rodin své příbuzné, kteří zemřeli v aréně těmi nejbrutálnějšimi způsoby. A co je nejhorší - kapitolané se na hry dívají s oblibou. Jako by vražda 23 dětí byla nějaká hrozná legrace.
Máma už od rána peče
sladké placičky, které vždy na den Sklizně s bratrem Ethanem jíme. Je to taková
tradice, která má být pro štěstí. Moje máma je v tomhle trochu pověrčivá,
ale zase musím uznat, že jí to zatím vychází. S tátou na den Sklizně není
řeč. Nesnáší hry stejně tak jako nesnáší Kapitol, protože když mu bylo
sedmnáct, šla do her jeho mladší sestra. Byla zabita hned první den v
masakru u Rohu hojnosti. Táta na to nikdy nezapomene...
V tichosti si sedáme ke stolu. Nikdo z nás nemá nejmenší chuť mluvit a za to jsem ráda. Tak mlčky jíme a přemýšlíme o dnešku. Mám strach, ale rozhodně nemám v plánu to dát najevo. V den Sklizně přece nemůžu vypadat jako ustrašená slepice, i když to je dneska namístě.

Po jídle se jdeme umýt a učesat, abychom vypadali trochu k světu. Oblékám si tmavě fialové šaty, které se mi hnusí. Nejsem typ holky, která si denně vykračuje v šatech a sukních a každou minutu se upravuje. Už od mala mám raději pohodlné oblečení, což někteří donedávna považovali za projev chudoby naší rodiny. Ale teď se zcela změnily poměry. Ne že by náš kraj byl někdy kdovíjak bohatý, ale měli jsme se rozhodně líp. V sedmém kraji se většina obyvatel zabývá dřevorubectvím a prodejem dřeva a dřevěných výrobků Kapitolu. Zájem o dřevo však klesl, a tak zchudl celý 7.kraj.
Můj bratr bere zkrášlování v den Sklizně hrozně vážně a stále se prohlíží v zrcadle a upravuje se. Je mi to k smíchu, protože v oblékábí je mnohdy horší než holky z našeho kraje. Je mu sice čtrnáct, ale rozhodně na to nevypadá a už vůbec se tak nechová. Někdy mi ho je líto a v den Sklizně se spíš bojím o něj než o sebe.



Konečně už jsme hotoví a vyrážíme na náměstí. Matka nám dává pusu na tváře.
"Tohle zvládneme, jako vždy. Bude to dobré, nebojte se." Matka odchází na konec náměstí, kde se shromažďují ostatní rodiny. Otec je jako obvykle doma a nadává s flaškou kořalky na Kapitol. Pokračujeme k procesu s krevní
kontrolou a následně jdeme před podium, každý na svojí stranu rozlišenou podle pohlaví. Po chvíli čekání se na podiu objevuje Jamie Wintersonová, moderátorka našeho kraje. Jako každý rok nás vítá v dalších hladových hrách a představí nám jediného trenéra 7.kraje, uChewa Corina. Chew je vítěz 60.hladových her. Když vyhrál, bylo mu sedmnáct. Chew si toho hodně vytrpěl - jeho matka ho měla v sedmnácti a hned za rok byla vylosována do her. Otec se k němu nehlásil a vychovávala ho babička, která však šest let po smrti jeho matky také zemřela. Chew od mala žebral na ulici, a to mu možná zachránilo v aréně život. Měl velkou výdrž a na hlad a žízeň byl zvyklý. Proto v závěrečném souboji zvítězil, měl víc sil než jeho protivník. Když konečně Jamie zavře pusu, spouští se film o původu hladových her. Zatímco se všichni na film
koukají s odporem,
Jamie vypadá, že si ho opravdu užívá. Když film skončil, přistoupila rovnou
k losování. První jsou vždy dívky. Podívám se na bratra a kývnu na něj. Nevyberou mě, vím to, myslím si."Johanna Mason" zvolá nadšeně do
mikrofonu. Jsem to já, právě řekla mé jméno. Cítím, jak se mi celý žaludek otáčí a začínám se potit. Všichni se na mě otáčí a
automaticky mi dělají volnou uličku. Slyším hlasitý vzlykot mé matky. To se nemělo stát, proč zrovna já?Kráčím
na pódium a snažím se vypadat vyrovnaně. Zhluboka oddechuju a dívám se na matku, která je v obležení jejích kamarádek, které se jí snaží utišit.Jamie se nezdržuje a přechází k
chlapcům. Prosím, ať to není Ethan."Samuel Norinberg" vykřikne moderátorka. Samuel jde velice nejistě na pódium. Je mu
sotva patnáct. V duchu je mi ho líto, ale upřímně- lepší on než můj bratr. Odvádí nás každého do pokoje, kde se máme rozloučit se svými
blízkými. Přichází moje máma, bratr i táta. Matka pláče a dlouze mě objímá.
"Ty to zvládneš Johanno. Já ti věřím." Brácha neříká nic a jenom mě obejme a podívá se mi do očí. Jeho pohled skrývá strach, a proto ho obejmu ještě jednou a pevně ho stisknu.
Jako poslední mě objímá táta. Divím se, že přišel tak rychle. Nejspíš pro něj doběhla matčina kamarádka."Johanno, pamatuj si. Oni chtějí show, chtějí
emoce a překvapení. Dopřej jim to a budou tě milovat. Umíš zacházet se
sekerou, vždycky si mi pomáhala v lese..."šeptá mi rychle do ucha. Čas
vypršel a moje rodina odchází. Je mi do breku. Nejspíš už je nikdy neuvidím.
Po mé rodině však přichází ještě někdo. Je to Flynn Burton, náš soused.
Vždycky se mi tak trochu líbil a přála jsem si, abychom byli něco víc než
jen kamarádi. Nikdy jsem však neměla odvahu mu něco říct nebo naznačit. Známe se od dětství a je to jediný člověk, co mě kromě mé rodiny zná.
Objímá mě a pak řekne: "Zvládneš to, vždycky si mě v počtu naštípaného dříví
porazila. Pamatuj si, čekám tady na tebe" poté mi dává pusu na tvář a
odchází. Jsem zmatená. Líbím se mu nebo ne? To už asi nikdy nezjistím a tak na něj rychle zapomínám. V duchu se mi honí děsivé představy, jak budu v aréně zabíjet lidi. Nejsem žádná vražedkyně, co budu dělat?


Cesta vlakem je hrozná. Probíráme s Chewem strategii a Jamie pořád básní o
nějaké módě, která se teď v Kapitolu nosí. Jako by nám odchod do arény měla
usnadnit nějaká pitomá móda. Se Samuelem se moc nebavíme, připadá mi, jako
by mu vylosování bylo ukradené, stejně tak jako celé hladové hry. Večer se
díváme na losování splátců z jiných krajů. Zlatka a Merek z jedničky, Seval
a Carlos z dvojky a Marlene a Giod ze čtyřky. Všichni kromě čtrnáctiletého
Gioda jsou dobrovolníci. Mimo pro
fíků jsou vybráni i Pitty s Prouďákem z třetího kraje (nejspíš ho ten proud
uhodil tak, že ho napadla taková šílená přezdívka), Felisha a Leon z pětky a
pak už si pamatuju jen Levanduli z dvanáctýho kraje. Je mi špatně. Jak mohu přežít v takové konkurenci? Do kapitolu přijíždíme
za deště, což mi přijde vtipné, že i v tak svatém a dokonalém městě někdy
prší. Majestátní budovy, luxusní vily a bohaté obchody. To je ten slavný Kapitol plný nenasytných lidí a vrahů, kteří jsou navíc ještě obdivováni.
Hned si nás berou do parády naši stylisti. Moje stylistka se jmenuje
Maya. Má dlouhé žluté řasy a nehty, což je opravdu nechutný. Pokud je vzhled pro získání sponzorů tak důležitý, jak tvrdí ona, která mě má navíc nastarosti, jsem chodící mrtvola.

Posílání vícedílné ff

3. února 2014 v 16:37 | Lucca |  O blogu
Tákže, tady je návod jak mi můžete na email poslat vícedílnou ff:) (nezapomeňte na pravidla ;) )
1.Vaše přezdívka
2.Stručné info o čem ff bude, čeho se bude týkat apod.
3.Téma fanfiction (stačí dvěma slovy)
4.Název vaší ff
5.Číslo kapitoly nebo dílu ff
6.Vaše ff
7.Připomínky,poznámky,obrázky a tak dále... :)

Kdyby jste měly nějaký problém, tak pište :)
 


1.kapitola

3. února 2014 v 15:53 | Lucca |  Další trofej


"Johanno, vstávej! Musíš mi jít pomoct." volá na mě máma a já otráveně
vylézám z postele. Obyčejně bych matku prostě odbyla, otočila se na druhý
bok a spala dál. Jenže dnes to nejde. Je den Sklizně 71.hladových her a to
znamená, že se na příštích 24 hodin celý svět zblázní. Máma už od rána peče
sladké placičky, které vždy na den Sklizně s bratrem jíme. Je to taková
tradice, která má být pro štěstí. Moje máma je v tomhle trochu pověrčivá,
ale zase musím uznat, že jí to zatím vychází. S tátou na den Sklizně není
řeč. Nesnáší hry stejně tak jako nesnáší Kapitol, protože když mu bylo
sedmnáct, šla do her jeho mladší sestra. Byla zabita hned první den v
masakru u Rohu hojnosti. Táta na to nikdy nezapomene...



Po jídle se jdeme umýt a učesat, abychom vypadali trochu k světu. Můj bratr
to bere hrozně vážně a snaží se vypadat co nejlépe, až je mi to k smíchu. Na
to, že je mu čtrnáct, se tak rozhodně nechová.



Konečně už jsme hotoví a vyrážíme na náměstí. Matka nám dává pusu na tváře.
"Tohle zvládneme, jako vždy. Bude to dobré, nebojte se." Po procesu s krevní
kontrolou přichází po krátkém čekání na pódium moderátorka našeho kraje,
Jamie Wintersonová. Po představení trenéra Chewa Corina se spouští film o
vzpouře a vzniku hladových her. Zatímco všichni na film koukají s odporem,
Jamie vypadá, že si ho opravdu užívá. Když film skončil, přistoupila rovnou
k losování. První jsou vždy dívky. "Johanna Mason" zvolá nadšeně do
mikrofonu. Jsem to já, právě řekla mé jméno. Všichni se na mě otáčí a
automaticky mi dělají volnou uličku. Slyším hlasitý vzlykot mé matky. Kráčím
na pódium a snažím se vypadat vyrovnaně. Jamie se nezdržuje a přechází k
chlapcům. "Samuel Norinberg." Samuel jde velice nejistě na pódium. Je mu
sotva patnáct. Odvádí nás každého do pokoje, kde se máme rozloučit se svými
blízkými. Přichází moje máma, bratr i táta. Matka pláče a dlouze mě objímá.
"Ty to zvládneš Johanno. Já ti věřím." Brácha neříká nic a jenom mě obejme.
Jako poslední mě objímá táta. "Johanno, pamatuj si. Oni chtějí show, chtějí
emoce a překvapení. Dopřej jim to a budou tě milovat. Umíš zacházet se
sekerou, vždycky si mi pomáhala v lese..."šeptá mi rychle do ucha. Čas
vypršel a moje rodina odchází. Je mi do breku. Nejspíš už je nikdy neuvidím.
Po mé rodině však přichází ještě někdo. Je to Flynn Burton, náš soused.
Vždycky se mi tak trochu líbil a přála jsem si, abychom byli něco víc než
jen kamarádi. Nikdy jsem však neměla odvahu mu něco říct nebo naznačit.
Objímá mě a pak řekne: "Zvládneš to, vždycky si mě v počtu naštípaného dříví
porazila. Pamatuj si, čekám tady na tebe" poté mi dává pusu na tvář a
odchází.



Cesta vlakem je hrozná. Probíráme s Chewem strategii a Jamie pořád básní o
nějaké módě, která se teď v Kapitolu nosí. Jako by nám odchod do arény měla
usnadnit nějaká pitomá móda. Se Samuelem se moc nebavíme, připadá mi, jako
by mu vylosování bylo ukradené, stejně tak jako celé hladové hry. Večer se
díváme na losování splátců z jiných krajů. Zlatka a Merek z jedničky, Seval
a Carlos z dvojky a Marlene a Giod ze čtyřky. Všichni kromě čtrnáctiletého
Gioda jsou dobrovolníci. Mimo profíků jsou vybráni i Pitty s Prouďákem z třetího kraje (nejspíš ho ten proud uhodil tak, že ho napadla taková šílená přezdívka), Felisha a Leon z pětky a
pak už si pamatuju jen Levanduli z dvanáctýho kraje. Do kapitolu přijíždíme
za deště, což mi přijde vtipné, že i v tak svatém a dokonalém městě někdy
prší. Hned si nás berou do parády naši stylisti. Moje stylistka se jmenuje
Maya. Pořád mi říká, jak skvělé má nápady a jak budu krásná. Když se však
vidím v zrcadle, mám chuť si ji vzít do arény s sebou. Udělala ze mě živý
strom, jak tvrdí ona. Mě to spíš ale připadá, jako kdybych spadla do kotle
se zelenou a hnědou barvou. Když mě vidí Chew se Samuelem, oba mají co
dělat, aby nevyprskli smíchy. U kočárů mě oslovuje holka z jedničky, Zlatka.
"Jé, ty máš ale pěkný kostým. Zvláštní, připomíná mi to zvratky. Ale každý
má na sobě to, co vystihuje jeho kraj, že ?" zašklebí se a odejde. Najednou
mě něco napadne. Největší problém profíků je, že podceňují ostatní splátce.
A toho hodlám využít. Udělám show a překvapím je, jak mi poradil můj otec.
Při přehlídce se usmívám a mávám, ale v hlavě vymýšlím plán. Možná nejsem
úplně ztracená, možná mám šanci!

O příběhu

3. února 2014 v 15:48 | Lucca |  Další trofej
Ahoj!
Toto je moje první fanfiction. Téma jsou Hunger games ( hladové hry) , které napsala Suzanne Collins. Moje povídka je o 71. Hladových hrách, které vyhrála Johanna Masonová, dívka ze 7. Kraje...
Poprvé se objevila v knize "Catching Fire",kde byl stručně popsán její příběh. Já se zaměřím na detaily jejího pobytu v aréně a pokusím se vytvořit reálný popis 71.hladových her. Budu ráda za každé ohlasy, děkuju :)


Pravidla- zasílání ff

3. února 2014 v 13:38 | Lucca |  O blogu
Ahoj, zde jsou pravidla pro zasílání fanfiction :)
1.Posílejte je podle formy, která je popsaná v rubrice "O blogu" v článku " Zasílání ff".
2. Dodržujte gramatiku!!! Samozřejmě, že se stane, že se prostě spletete ale snažte se ji dodržovat.
3. Styl psaní : -za čárkou i tečkou se dělá vždy mezera
- přímá řeč do uvozovek, které jsou nahoře a dole. Dolní uvozovky nedělejte čárkami!!

4. Snažte se psát spisovně (místo "já sleduju" napíšete " já sleduji" atd.)
5. V ff nepoužívejte prosím sprostá slova, ta mohou být psána jen v uvozovkách! (ale v přiměřeném množství)
6. Pokud bude vaše ff poškozovat danou osobu co je v ní uvedena nebo bude poškozovat originální příběh, zesměšňovat apod. tak se může stát, že na blog nebude umístěna!!
7. Ve svých ff nepoužívejte smajlíky ani žádné jiné znaky, ruší to potom atmosféru příběhu

Pravidla prosím respektujte a dodržujte, nejsou od toho abych vás mohla terorizovat :) Slouží k tomu, aby byl blog přehlednější a lepší. Děkuji

Posílání jednodílné ff

3. února 2014 v 13:13 | Lucca |  O blogu
Ahoj, zde přidávám návod, jak mi můžete posílat své ff. Posílejte je prosím na můj email ( luccaenglich@gmail.com ) a držte se, prosím, těmito pokyny a pravidly >>> odkaz: http://lucca-ff.blog.cz/1402/pravidla-zasilani-ff
Pokud chcete poslat jednodílnou fanfiction, postupujte takto:
1. Napíšete svojí přezdívku, pod jakou bude ff uložena.
2. Základní info, o čem ff bude, čeho se týká atd.
3. Téma ff (např. slavné osobnosti, hunger games, harry potter apod.)
4. Název vaší ff
5. Vaši fanfiction ( Prosím, posílejte jako normální text, né jako přílohu!!!!)
6. Vaše připomínky, poznámky, obrázky, případně jestli k vaší ff mám něco dodat atd.)

V případě dotazů se zeptejte do komentářů k tomuto článku.

Úvod

3. února 2014 v 12:58 | Lucca |  O blogu
Ahoj,
tento blog slouží k ukládání fanfiction. Mám tu zatím jen jednu svojí ff, ale byla bych ráda kdybych počet ff mohla rozšířit. Pokud chcete na můj blog přidat jakoukoliv fanfiction, napište mi :)
Blog se zatim rozjíždí, ale plánuji odkaz blogu sdílet, aby se o něm vědělo. Údaje:
datum založení blogu: 3.2.2014
autorka: lucca
email: luccaenglich@gmail.com

Všechny potřebné informace budou v rubrice "O blogu". Nové příběhy budu přidávat pokud možno hned po jejich přijmutí na můj email.
díky

Kam dál